Od dob, kdy „krtek ke kalhotkám přišel“, uplynula už pěkná řádka let. Přesto tenhle nestárnoucí hrdina dál baví nové a nové generace dětí. Snad proto, že má dobré srdce a věčně udivené oči. Krtkův „tatínek“ Zdeněk Miler připravil v uplynulých třech letech šest úplně nových příběhů. A tak se můžeme těšit, že se spolu s krtkem projedeme metrem, opravíme myšce povodní zničený dům, budeme u toho, když na svět přijdou malá zaječátka a seznámíme se s malým sněhuláčkem i s urputnými houbami, kterým se na krtkově krtině líbí víc než ve stínu lesních stromů.
Co možná o krtkovi nevíte Proč se krtek skoro nikdy nemračí? Protože jeho autor se snažil omezit vše, co by na diváky působilo nepříjemně. A třebaže Krtek někdy pláče nebo se i mračí, skoro se nerozčiluje. „V devadesáti procentech se směje a smějou se také ostatní zvířátka. Krtek je zvědavý, odvážný kluk, který jde do všeho s legrací.“ Změnil se za padesát let? „Naopak omládl. Když jsem dělal prvního Krtka, měl dlouhý nos, ale ten ho dělal starším. Tak jsem řekl animátorům, aby mu udělali nos krátký. Zmizel ocásek a přibyly mu vlásky. Já bych z něj chtěl mít pořád kluka. Dělá drobné rošťárny stejně jako děti, a tak je jejich partnerem.“
JAK ZDENĚK MILER KE KRTKOVI PŘIŠEL V roce 1956 dochází k historicky významné události nejen ve tvorbě Zdeňka Milera, ale v celé naší animované produkci: tvůrce je vyzván, aby vytvořil snímek, který by malým divákům srozumitelně osvětlil technologii průmyslové výroby látek. Zdeněk Miler natáčí film.
JAK KRTEK KE KALHOTKÁM PŘIŠEL. Tvůrce vzpomíná: „Původně to měl být film o tom, jak se vyrábí plátěná košilka. Dostal jsem námět, abych ho zpracoval, ale mně se nelíbil, protože v něm byly jen samé stroje a nic víc. Řekl jsem si, že námět musím udělat zajímavě, že by měl mít příběh s figurkou, která by demonstrovala výrobu plátna od samého začátku až po konečnou fázi. Přemýšlel jsem o figurce, ale nechtěl jsem napodobit figurky, které dělal Disney. Dlouho jsem na nic nemohl přijít. Jednou jsem byl v lese, a když jsem z něj vyšel, uviděl jsem na poli krtiny. Napadlo mne, že by to mohl být krtek. Doma jsem se podíval do Brehma, jak vypadá, a moc se mi nelíbil. A tak jsem si ho začal kreslit, a jak jsem si ho kreslil, už jsem si ho stylizoval a rozkresloval rovnou do scén. Velice brzo se krtek stal mým kamarádem.“ Ale krteček není jeho první seriálovou postavou. Tou se stalo v letech 1960 až 1961 malé štěňátko, které díky své zvídavosti i naivnosti osvětlilo dětským divákům některé z přírodních procesů. KRTEK – HRDINA SERIÁLU Až v roce 1963 se vrací malý černý hrdina na filmové plátno v příběhu nazvaném Krtek a autíčko. Tentokrát už je film beze slov, aniž by ovšem ztratil cokoliv na své srozumitelnosti. I to je dokladem tvůrčího mistrovství Zdeňka Milera. Tedy abychom byli přesní: filmy jsou bez komentáře, bez monologů a dialogů, krtek se pouze vyjadřuje v několika citoslovcích. Zdeněk Miler prozrazuje: „To jsou hlasové záznamy mých dvou dcer ještě z doby, kdy byly malé. Tenkrát jsem je natočil a od té doby je stále kopíruju. Zatím jsem nic lepšího nenašel, i když jsem tomu věnoval i za pomoci mých přátel spoustu času a práce. Měl jsem zřejmě tenkrát na děvčata příznivý vliv, takže se před mikrofonem chovala naprosto přirozeně a já z nich dostal nádherný smích, krásné dětské údivy a dokonce i pláč, což bylo velice těžké, protože aby se dítě hezky rozplakalo – i když pláče mnohokrát za den – je velmi obtížné…“ A pak se už zvolna rozbíhá světově proslulý seriál: Krtek a raketa, Krtek a transistor, Krtek a televizor…A protože zahraniční televizní společnosti trvaly na třináctidílné podobě seriálů, naplňuje se postupně dalšími příběhy tato ne příliš šťastná číslovka. Nebyla však číslovkou konečnou. A Zdeněk Miler nestvořil pouze filmy s tímto svým nejslavnějším hrdinou.
|